“Jediné možné řešení”

V dubnu 2020 pražský městský soud zrušil čtyři opatření ministerstva zdravotnictví, která omezovala volný pohyb, maloobchod a služby, protože ministerstvo omezení vyhlásilo na základě zákona o ochraně veřejného zdraví, který takový postup neumožňuje. Vicepremiér Hamáček na to reagoval návrhem na okamžité vydání všech opatření znovu podle krizového zákona spojené s žádostí o prodloužení nouzového stavu ve sněmovně.

Nouzový stav na jaře 2020 skončil po 67 dnech a během něj bylo mimo jiné

foto: databanka Depositphoto

na Jana Hamáčka a další tři politiky podáno trestní oznámení kvůli vyhlašovaným omezením. Policie se rozhodla trestním oznámením právníků Davida a Venduly Zahumenských nezabývat, neboť dle jejího názoru nebyli politici v této souvislosti podezřelí z žádného trestného činu.

Další nouzový stav vyhlásila vláda od 1. října 2020. Podle Hamáčka to bylo opět jediné možné řešení vzhledem k počtu pozitivně testovaných osob, jichž bylo tehdy v Česku kolem 34 tisíc s denním přírůstkem zhruba 2000. Vláda se přitom v podstatě nijak nesnažila po skončení takzvané první vlny epidemie přijít s adekvátním legislativním řešením pro případ, že se epidemie vrátí.

Své linie s nouzovým stavem jako „jediným možným řešením“ se Hamáček a ostatní důsledně drželi celý podzim a zimu. Opakovaně žádali sněmovnu o prodloužení nouzového stavu, opakovaně byl stav prodloužen, byť ne vždy o dobu, jakou vláda požadovala. Když v únoru 2021 poslanci poprvé prodloužení nouzového stavu odmítli, prohlásil vicepremiér Hamáček, že bude případně na místě nouzový stav udržet i proti vůli sněmovny.

Vláda nouzový stav nakonec vyhlásila na základě žádosti hejtmanů, kterým slíbila, že přijme tzv. pandemický zákon, podle nějž bude nadále řídit zemi v epidemiologické krizi. Zákon byl skutečně schválen a díky zrychlenému legislativnímu procesu nabyl účinnosti, konec nouzového stavu to ale neznamenalo. Vláda s odvoláním na kritickou epidemickou situaci požádala sněmovnu o zrušení usnesení, podle kterého měl pandemický zákon nahradit nouzový stav, a vyhlásila další nouzový stav, který se souhlasem a prodloužením sněmovny vydržel až do 11. dubna 2021. Česká republika tak, s výrazným nasazením Jana Hamáčka coby jednoho ze zastánců prodlužování nouzového stavu, napodruhé fungovala v nouzovém stavu 189 dní.

Zdravotnický materiál z Číny

foto: databanka, freepik

První vlna epidemie koronaviru přišla do Česka v době, kdy v zemi nebyl dostatek zdravotnického materiálu, především respirátorů a roušek, které přitom vláda prohlásila za klíčový prvek boje s epidemií, když nařídila občanům, aby si na veřejnosti zakrývali dýchací cesty.

Zatímco občané řešili, jak si obstarat roušky svépomocí, vláda se snažila o nákup respirátorů, roušek a testů v Číně. Ministerstvo zdravotnictví vedené Adamem Vojtěchem nebylo v plnění tohoto úkolu

příliš úspěšné, a tak si vzal nákup z Číny na starosti Jan Hamáček, který má v Číně dobré kontakty.

První letadlo s respirátory přistálo na letišti v Ruzyni 20. března 2021. Letecký most s Čínou pak fungoval až do 3. května, kdy na českém území přistálo 50. letadlo se zdravotnickým materiálem. Poslední dodávka z Číny dorazila později v květnu vlakem. Za dodané zdravotnické pomůcky z Číny zaplatila vláda přes 4 miliardy korun. Část dodávek přitom okamžitě sklidila kritiku kvůli nevyhovující kvalitě ochranných pomůcek a vysoké chybovosti zakoupených testů, některé dodávky byly i vládou přímo reklamovány.

Vedle samotného nákupu z Číny se Hamáček aktivně angažoval i v boji se spekulanty. Ještě než se rozběhl letecký most mezi Čínou a Českem, zabavilo ministerstvo vnitra z průmyslového skladu v Lovosicích zásilku stovek tisíc roušek a respirátorů poté, co se ministerstvo zdravotnictví pokusilo tento zdravotnický materiál odkoupit, ale kvůli vysoké ceně od nákupu ustoupilo. Později se ukázalo, že část ze zabavené zásilky patřila Červenému kříži města Čching Tchien a byla darem čínským krajanům v Itálii. Hamáček se za zabavení této části zásilky okamžitě omluvil. Také za zbytek zabavené zásilky ministersto vnitra nakonec na podzim 2020 zaplatilo kompenzace ve výši 26 milionů korun. 

Populární červený svetr

foto: archiv

Pozitivní ohlas přinesl Janu Hamáčkovi během první vlny epidemie červený svetr, který si oblékl na jednání krizového štábu ministerstva vnitra a následně v něm vystoupil i před médii. Do červeného se následně začali oblékat i další členové štábu a ministerstvo tento kus oděvu vytěžilo jako symbol společného boje proti šířící se epidemii, na který veřejnost dobře reagovala.

Postup vlády a první vlna omezení v rámci boje s koronavirem, jejichž byl Jan Hamáček sám výrazným symbolem, schvalovalo

podle průzkumů zveřejněných mainstreamovými médii 80 procent lidí. Samotnému Hamáčkovi pak během jara a léta 2020 rostla popularita, v průzkumech mu důvěřovalo 48 % lidí (oproti 29 – 36 % před epidemií). Na podzim byl s 43 % nejdůvěryhodnějším politikem ve sněmovně.

Z červeného svetru a image rozhodného řešitele problémů se Hamáček s heslem „V krizi vás ochráníme“ rozhodl těžit i v podzimních volbách do krajských zastupitelstev. Ty pro ČSSD nedopadly příliš dobře, když celostátně získala jako samostatný subjekt kolem pěti procent hlasů a poprvé od roku 2004 nezvítězila ani v jednom kraji. Jan Hamáček volební výsledek komentoval slovy: „Rozhodně to nebyla nějaká fatální prohra vlády, nebylo to referendum o vládě, spíš překopírování aktuální politické podpory do volebních výsledků.“

Vedení Ústředního krizového štábu

K výraznosti Jana Hamáčka coby klíčové postavy vládního boje s koronavirem přispěla i jeho funkce šéfa Ústředního krizového štábu. Tu převzal koncem března 2020 od tehdejšího náměstka ministra zdravotnictví, epidemiologa Romana Prymuly, s tím, že se jakožto ministr vnitra může lépe než Prymula soustředit na krizovou exekutivu. Krizový štáb byl po skončení jarní vlny epidemie rozpuštěn, ale už v létě vznikla Rada vlády pro zdravotní rizika dozorující chytrou karanténu, jejímž byl Hamáček členem. A byl to právě ministr vnitra, kdo před druhou podzimní vlnou koronaviru začal jako první volat po znovusvolání Ústředního krizového štábu. Premiér Babiš byl dlouho proti, nakonec byl ale štáb na konci září obnoven a v jeho čele stanul opět Jan Hamáček.

Omezení jako jediné řešení

Jakožto vedoucí Ústředního krizového štábu byl Jan Hamáček vždy zastáncem tvrdých opatření. V rozvolněné atmosféře po skončení první vlny epidemie, kdy se v létě na scénu začala pomalu vracet některá plošná opatření, prohlašoval: „Čísla nakažených nemocí covid jsou alarmující. Ukazuje se, že situace se postupně zhoršuje, a je potřeba, aby naši občané jasně věděli, jaký je plán do budoucna. Chci požádat občany, aby používali roušky, když se pohybují v MHD a uzavřených prostorách. Masivním nošením roušek jsme zabránili šíření nákazy. Je to to nejjednodušší, co můžeme udělat. Můžeme zabránit škodám,

foto: databanka Depositphoto

které přišly na jaře.“ Tehdejší ministr zdravotnictví Vojtěch ho za jeho slova zkritizoval s tím, že adjektivem „alarmující“ zbytečně straší občany.

Pozornost během léta vzbudily také Hamáčkovy výroky o tom, že není možné, aby se občané, kteří jsou v karanténě, zúčastnili podzimních voleb do krajských zastupitelstev a Senátu. Podle platné legislativy je nařízená karanténa sice překážkou výkonu volebního práva, ale vzhledem k možnému vysokému počtu občanů v karanténě kvůli pozitivnímu testu nebo kontaktu s osobou pozitivně testovanou na koronavirus nakonec ministerstvu vnitra nezbylo než přijít s řešením, jak zařídit volby i pro lidi v karanténě. Přišlo tedy s volbami z auta. V den voleb bylo v karanténě asi 16 000 lidí a zájem o tento způsob výkonu volebního práva nakonec nebyl velký.

Jakmile byl  říjnu vyhlášen další nouzový stav, upevnil šéf krizového štábu Hamáček svou roli propagátora co nejpřísnějších omezení. Již počátkem října sdílel s médii úvahy o tom, že by tehdejší plošná opatření nemusela stačit a mohl by být zavedený tvrdý lockdown po vzoru Izraele. Zmatky kolem toho, jaká omezení aktuálně platí a od kdy komentoval v rozhovoru pro server Novinky.cz slovy: „Chápu, že lidem zmatky vadí, to mně vadí taky, ale to není důvod pro nerespektování opatření. Vláda to přece nedělá pro srandu králíkům. Dělá to proto, že zjistila, že situace je opravdu špatná, na čemž jsme se mimochodem shodli i s opozicí, a pokud to neuděláme, tak náš systém to nezvládne. Tady nám hrozí kolaps zdravotnictví. Reálně hrozí Itálie, hrozí New York. Chápu, že vláda v některých věcech dělá chyby, špatně komunikuje, ale to gros je naprosto jasné: pokud to neuděláme, budou v ulicích mrazáky na mrtvoly.“ Následně si pak v médiích pochvaloval, že až tvrdá plošná opatření jako uzavření restaurací a škol přiměla k lidi ke změně chování a nižší mobilitě.

“Návrat dětí do škol…”

foto: archiv

Jedním z klíčových témat během celé doby trvání nouzového stavu byla možnost návrat dětí do škol. Jan Hamáček byl vždy proti „příliš rychlému“ znovuotevření škol, bylo to podle něj příliš riskantní. Držel se striktně linie „čím více budou lidé doma, tím lépe“ a snažil se i podpořit občany, aby se nebránili karanténě, mimo jiné zavedením příspěvků pro zaměstnance, jimž byla nařízena karanténa nebo izolace. ČSSD s Hamáčkem v čele byla také v čele zastánců přísného omezení pohybu občanů na jaře 2021, které nakonec nabylo podoby několikatýdenního zákazu pohybu mezi okresy.

Jeden z návrhů ČSSD dokonce počítal s možností pohybovat se v oblasti pouze jeden kilometr od domova. Jan Hamáček k návrhu tehdy řekl: „My jsme pracovali s jedním kilometrem. Uvědomujeme si, že je to velmi razantní, takže ten návrh dozná změn, aby se lidé pohybovali jen v katastru té obce, kde bydlí.“

Své snahy udržet lidi doma ministersto vnitra podpořilo i kampaní s plakáty, které lidem sdělovaly, že zůstat doma je hrdinský čin, který pomůže odvrátit kolaps zdravotnictví. „Nikdy není pozdě lidem znovu říci, jak jednoduše se i oni mohou stát hrdiny a zachránit životy. Stačí zůstat doma a venku důsledně nosit respirátor,“ komentoval to Hamáček, který byl také jedním z nejsilnějších hlasů pro uzavření průmyslu, k němuž ale nakonec nedošlo. Veškerá zavedená omezení, včetně povinnosti nosit respirátor venku na prázdné ulici, Jan Hamáček obhajoval. Konkrétně k nutnosti zakrytí dýchacích cest u člověka pohybujícího se samostatně v zastavěné oblasti řekl: „Nevím, jestli je to nesmysl. Funguje to v celé řadě evropských států. Z mého pohledu to smysl má. Z mého pohledu je smysluplnější nasadit respirátor jednou, když opouštíte domov, a sundat ho, když se vrátíte, než ho pořád nasazovat, kdykoli se k vám někdo přiblíží. Za prvé je to nepohodlné a za druhé dotýkat se respirátoru často z vnější strany není věc, která je hygienická a která není rizikem pro šíření epidemie (…) Já když chodím venčit psa, tak si vezmu doma respirátor, nasadím si ho, a když se vrátím, tak si ho sundám. A nepotkávám lidi.“

Konec první části.

V druhé části článku o Janu Hamáčkovi se budeme věnovat nasazování policie při kontrolách dodržování vládních nařízení, Hamáčkem navrhovaným či podporovaným zpřísněním krizové legislativy, nákupu testů do škol a kauze Vrbětice vs. vakcina Sputnik